Úspěchy s orální vakcinací lišek pomocí vakcíny LYSVULPEN

Úspěchy s orální vakcinací lišek v České republice, na Slovensku, v Litvě, Lotyšsku a Polsku pomocí vakcíny LYSVULPEN zazněly v Paříži na II. mezinárodní konferenci o vzteklině v Evropě

Ve francouzském hlavním městě se ve dnech 27. - 30. května 2007 sešlo téměř 150 odborníků na vědecké konferenci o vzteklině pod názvem „Towards the Elimination of Rabies in Eurasia". Za Českou republiku se akce zúčastnili: MVDr. Oldřich Matouch, CSc. (Národní referenční laboratoř pro vzteklinu, SVÚ Liberec), MVDr. Přemysl Skalka (SVÚ Olomouc), prof. MVDr. Vladimír Celer, DrSc. (Veterinární a farmaceutická univerzita Brno), MVDr. Lubomír Beneš (Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Brno) a ing. Vlasta Švecová a MVDr. Vladimír Vrzal, CSc. (Bioveta, a.s., Ivanovice na Hané).

Konference navazovala na první mezinárodní konferenci o vzteklině v Evropě, která se konala 15. - 18. června 2005 v Kyjevě. Konference byla uspořádána přímo v sídle OIE v Paříži a vedle této mezinárodní organizace se na pořádání akce podílela i EU a WHO. Celé akce se zúčastnili špičkoví odborníci nejen z Evropy, ale i z Kanady, USA, Mexika, Indie, Jihoafrické republiky a celé řady dalších mimoevropských zemí.

Na konferenci byly na společném zasedání všech zúčastněných projednávány následující tématické okruhy problematiky vztekliny:

1. Epidemiologie
   

   Na úvod konference byly předneseny expertní referáty o nákazové situaci a problematice vztekliny v západní Evropě, východní Evropě (MVDr. O. Matouch, CSc.), Centrální Asii, Středním východě a Dálném východě. Zatímco v západní a střední Evropě je vzteklina zejména z důvodu důsledného provádění orální imunizace lišek proti vzteklině prakticky eliminována, ve východní Evropě a dalších projednávaných regionech je stále přetrvávající výskyt vztekliny u různých druhů divokých, ale i domácích a hospodářských zvířat. Počet lidských obětí dosahuje celosvětově každoročně až 50 000. Nejvíce ohroženou částí populace jsou děti do 15 let, které představují přibližně 50 % obětí.

2. Patogeneze
   

   Přednášky byly zaměřeny zejména na objasnění úlohy různých látek (cytokiny, calcitonin) v patogenezi vztekliny.

3. Prevence vztekliny a strategie její kontroly
   

   Tento tématický okruh byl rozdělen na kontrolu vztekliny u psů a kontrolu vztekliny u volně žijících zvířat.

   Psi jsou nejčastější příčinou vztekliny u lidí v jihovýchodní Asii, Číně, Indii, všude tam, kde převažuje urbánní forma vztekliny. Kontrola vztekliny je soustředěna na provádění masivní vakcinace psů buď parenterálně, nebo se ověřují a zahajují programy orální vakcinace psů proti vzteklině.

   Tlumení vztekliny u divokých zvířat je založeno zejména na důsledném provádění orální imunizace proti této chorobě. Vedle klasického vektora ve střední Evropě (liška obecná - vulpes vulpes) se začíná stále více uplatňovat nový druh (psík mývalovitý - raccoon dog). V zemích, kde se důsledně provádí a vyhodnocuje program orální imunizace divokých zvířat proti vzteklině, dochází k výrazné redukci, až eliminaci vztekliny na daném území. Potvrzuje se, že orální imunizace je nejefektivnější metodou boje proti vzteklině u divokých zvířat. Dr. T. Müller z referenčního centra WHO pro vzteklinu ve Wüsterhausenu v Německu ve své přednášce vyčíslil roční náklady na orální imunizaci pro udržení zemí Evropské unie prostých vztekliny ve výši 231 - 451 mil. Kč. Počítá se se zabezpečením 50 km širokého vakcinovaného pásma mezi zeměmi vztekliny prostými a zeměmi s výskytem vztekliny, vakcinace 2× ročně (jaro - podzim), letecká distribuce (95 %) a ruční distribuce (5 %), při použití 25 - 30 návnad na km².

4. Vzteklina u netopýrů

   Byly prezentovány práce o genetické analýze izolovaných netopýřích kmenů viru vztekliny. Velmi zajímavá přednáška byla přednesena Dr. E. Picard z dalšího referenčního centra WHO pro vzteklinu v Nancy ve Francii. Na tomto pracovišti ověřili patogenitu izolovaných netopýřích virů vztekliny EBVL1 a EBVL2 (European Bat Lyssavirus 1 a 2). Po intracerebrální aplikaci byla po aplikaci obou virů u pokusných lišek prokázána 100% mortalita. Po intramuskulární aplikaci viru EBVL1 byla prokázána 19% mortalita, virus EBVL2 nevyvolal po intramuskulární aplikaci žádné onemocnění u infikovaných lišek. V současné době se provádí intenzívní výzkum, zda mohou infikované lišky vylučovat netopýří virus vztekliny slinami. Otázka vylučování je zcela zásadního charakteru. Pokud se vylučování netopýřího viru slinami lišek prokáže, je zde reálná možnost reinfekce vztekliny na území vztekliny prosté tímto způsobem.

5. Prevence vztekliny u lidí
   

   V této oblasti zůstává poměrně setrvalý stav. Pre-expoziční a post-expoziční antirabická vakcinace má vysokou efektivnost. Zejména v rozvojových zemích se ověřují ekonomičtější způsoby provádění humánní imunizace - např. intradermální způsoby vakcinace při snížení vakcinační dávky, nebo redukce počtu imunizací v jednotlivých vakcinačních programech.

6. Pokroky v technologiích, diagnostice a vakcínách
   

   K zajímavým přednáškám zde patřilo vystoupení Dr. D. Lalosevice z Pasteurova institutu v městě Novi Sad (Srbsko). Představil zde novou antirabickou vakcínu pro humanní pužití připravenou na tkáňové buněčné linii BHK-21. Jmenovaná buněčná linie se v současné době používá zejména pro produkci viru vztekliny pro veterinární použití. Navržená vakcína vykazuje dobrou imunogenitu a je cenově velmi výhodná.

   Velmi aktuální problematiku přednesla Dr. V. Jakel z Institutu virologie z německého Giessenu. Zaměřila se na vlivy ovlivňující protilátkovou odpověď po vakcinaci proti vzteklině. Vakcinované zvíře je protektivně chráněno při hladině protilátek 0,5 IU/ml. Této hladiny nebývá po vakcinaci vždy dosaženo. Týká se to téměř vždy mladých psů do 1 roku pouze s 1 vakcinací. Byly prezentovány faktory signifikantně ovlivňující protilátkovou odpověď na vakcinaci proti vzteklině. U mladých psů s 1 vakcinací se před stanovením protilátek (zejména potvrzení pro transport zvířete) doporučuje provedení revakcinace.

7. Závěr a doporučení
   

   Závěry konference byly zformulovány dle jednotlivých tématických okruhů zasedání jako doporučení.Velmi cenná byla osobní setkání a mezioborová výměna informací mezi veterinárními lékaři, výzkumnými pracovníky, ekology, zoology, humánními lékaři, jakož i úředníky výkonných a správních orgánů. To umožnilo vytvořit platformu pro formování a odsouhlasení moderní strategie při tlumení a eliminaci vztekliny u různých rezervoárových druhů zvířat s následným kladným dopadem na výskyt vztekliny u lidí.

   Závěrečný projev na téma „Vzteklina na počátku 21. století" byl přednesen Dr. H. Koprowski z Thomas Jefferson University ve Philadelphii, USA, žijící legendou na poli rhabdovirologie. Pro odborníky v dané problematice je jistě známá kniha Martin M. Kaplan a Hilary Koprowski „Laboratory Techniques in Rabies". Dalším velkým zážitkem pro účastníky konference byla možnost navštívit muzeum L. Pasteura, člověka, který se nezapomenutelně zapsal do historie vztekliny první úspěšnou vakcinací člověka proti vzteklině.