Biofel PCH, Biofel PCHR 

účinná ochrana koček před virem felinní panleukopenie 

Riziko panleukopenie v chovu lze eliminovat správnou vakcinací

Drobný DNA virus byl za příčinu infekčního onemocnění u koček označen poprvé již v roce 1928. Felinní parvovirus je velmi blízce příbuzný s virem parvovirózy psů CPV-2, což vysvětluje schopnost nových mutací původního viru CPV 2 – CPV 2a, CPV 2b a CPV 2c vyvolat onemocnění s podobnými příznaky také u koček. Rezervoárem FPV jsou divoce žijící kočky a další zástupci čeledi Felidae. FPV je považován za jeden z nejodolnějších virů, který prostředí kontaminuje na několik měsíců. K jeho likvidaci a k dezinfekci prostředí jsou doporučovány přípravky na bázi chlornanu sodného a peroxidu.

Panleukopenie je systémová infekce, během níž se virus po replikaci v lymfatické tkáni dostává do všech tkání a způsobuje depleci buněk a imunosupresi. Má afinitu k dělícím se buňkám, neboť k replikaci vyžaduje S fázi mitózy. Dělení v epiteliálních buňkách Lieberkühnových krypt vede k tkáňové nekróze a replikace viru v progenitorových buňkách dřeně způsobí deficit všech typů myeloidních buněk. Intrauterinní přenos nebo perinatální infekce způsobuje poškození nervové tkáně. Neurologické symptomy u koťat, jako je například obecně známá ataxie koťat, jsou způsobeny lytickou replikací viru v Purkyňových buňkách mozečku. Kromě toho poškozuje virus také retinu a optický nerv. Při intrauterinní infekci plodu starého 35–45 dní dochází k depresi T lymfocytů a tím také k neadekvátní T – lymfocyty zprostředko-vané imunitě. U psů se virus panleuko-penie koček replikuje v mízní tkáni, v thymu, slezině a kostní dřeni, nemnoží se však v epiteliálních buňkách střeva. To znamená, že virus není z organismu vylučován a dále se tak nešíří. Kočka naopak vylučuje virus, který odolává podmínkám vnějšího prostředí, extrémně dlouho a ve vysokých titrech – až kolem 109 TCID 50 v gramu stolice.

Po prodělané infekci může zvíře vylučovat virus všemi sekrety až šest týdnů. Podle posledních výzkumů je však možný také mírný nebo subklinický průběh infekce, a to zejména u dospělých koček. Dle výsledků některých studií se panleukopenie se subklinickým průběhem vyskytuje až u 75 % populace. Průběh infekce často komplikují další infekce; především u koček chovaných v útulcích hrozí současná infekce herpesvirem a/nebo kalicivirem.

Imunologická fakta

Kočky mají endoteliochoriální typ placenty, a proto je transplacentární transport IgG možný pouze v posledním trimestru březosti. Kotě touto cestou získá pouze 10 % z celkové maternální imunity. Maternální protilátky mají životnost asi deset dní a k jejich maximální absorpci dochází přibližně osm hodin po narození. Přijímá-li kotě kolostrum pravidelně, dosahuje titr protilátek přibližně padesátiprocentních hodnot protilátek v séru matky. Protilátky hrají v ochraně proti virové infekci hlavní roli, parvovirus nicméně indukuje také aktivitu lymfocytů T helperů CD4+ a T cytotoxických lymfocytů CD8+.

Ve většině případů onemocní nevakcinovaná koťata ve věku 4–6 měsíců, u nichž je také nejvyšší mortalita. Po několikadenní inkubační době, během níž dochází k masivní replikaci viru, se objeví příznaky apatie, horečky, zvracení a následně průjmu spojeného s výraznou dehydratací. Pokud je viru vystavena kočka v první třetině gravidity, dochází k odúmrti plodu a jeho resorpci, mumifikaci plodu nebo abortu. Infekce plodu v poslední fázi gravidity odpovídá za typické neurologické příznaky u koťat – ataxii, intenční tremor, široký postoj a hypermetrickou nekoordinovanou chůzi.

Panleukopenie?

Leukopenie: Především neutropenie, méně často lymfopenie. Pokles leukocytů pod 2.000 / µl znamená špatnou prognózu – jedná se o získaný imunodeficit.

Anemie: Nemusí se manifestovat vzhledem k delší životnosti erytrocytů a rychlé progresi onemocnění, případně není tak výrazná.

Trombocytopenie: Dostaví se v případě replikace viru v kostní dřeni nebo jako komplikace v podobě DIC, například u koček s endotoxémií.   

Diagnostika

Virus je možné izolovat ze vzorků krve či stolice. V praxi jsou však využívané spíše komerčně vyráběné testy založené na principu latexové aglutinace a imunochromatografii, které mají přijatelnou specifitu a senzitivitu. Sérologická vyšetření na bázi ELISA a nepřímé imunofluorescence mají své limity související s tím, že postvakcinační protilátky není možno odlišit od protilátek postinfekčních.

Většina séropozitivních koček vděčí za pozitivní výsledky vysoké prevalenci viru v prostředí a provakcinovaností populace koček. Čtyřnásobné zvýšení hladiny virus neutralizačních protilátek však jednoznačně charakterizuje akutní infekci FPV.

Preventivní opatření

• Efektivní vakcinace koček vakcínami Biofel PCH nebo PCHR – nejdůležitější součást prevence proti panleukopenii
• Izolace nemocných jedinců
• Karanténa zvířat v možné inkubační době kočky mohou být infekční 2–3 dny před prvními klinickými příznaky
• Očista a dezinfekce prostředí, ve kterém zvířata žijí

Co dělat v případě, že se v chovu koček panleukopenie objeví?

Pokud onemocní jeden jedinec, je pravděpodobné, že se onemocnění v chovu rozšíří?

Bude nezbytné chov zrušit nebo chovatel nemusí podnikat žádná opatření?

Ne všechny kočky v postiženém chovu musí nutně onemocnět a ne u všech koček musí probíhat infekce subklinicky. Vývoj infekce v chovu závisí na hygienických návycích v chovu, na počtu nemocných jedinců v chovu, na imunitním stavu jednotlivých zvířat a na počtu vakcinovaných jedinců. Nejohroženější jsou koťata mladší 4 měsíců, a to i v případě, že byla vakcinována. Důvodem, je relativně vysoké riziko interference vakcinace s maternální imunitou.

Onemocnět mohou kočky vakcinované později než jeden týden před vypuknutím infekce v chovu. Vnímavé jsou nevakcinované kočky dospělé a staré, u nichž je zejména v útulcích vakcinace jednoznačně doporučována.

Pokud v chovu, v němž jsou všechny kočky řádně vakcinovány a jsou dodržována zoohygienická pravidla, onemocní jedno či pouze několik jedinců, není karanténa ani likvidace chovu nezbytná.

Existuje-li v chovu či v útulku možnost účinné karantény, je vhodné potenciálně infikované kočky izolovat. Pokud tato zvířata klinicky neonemocní, mohou být po uplynutí karantény předána novým majitelům. Jelikož je však inkubační doba poměrně dlouhá, karanténa musí trvat alespoň čtrnáct dní.

Biofel PCH, Biofel PCHR – účinnost ověřená praxí

Použitá literatura:

Sandra Newbury,DVM, Koret Shelter Medicine Program, University of Davis, Feline  Panleukopaenia, NAVC Congress Orlando Florida 2007

Tonya McNinch, DVM; Perry J. Bain, DVM, PhD; Kenneth S. Latimer, DVM, PhD; Melanie Johnson, DVM; Heather L. Tarpley, DVM; Bruce E. LeRoy, DVM, PhD, Class of 2005 (McNinch) and the Department of Pathology (Bain, Latimer, Johnson, Tarpley, LeRoy) College of Veterinary Medicine, University of Georgia, Athens, GA 30602-7388, Feline Panleukopenia Virus

U.Truyen, DVM, Institute for Animal Hygiene and Veterinary Public Health, University of Leipzig, Leipzig, Germany, Feline Panleukopenia - Something Old, Something New, Southern European Veterinary Conference (SEVC) and Asociación de Veterinarios Españoles Especialistas en Pequeños Animales (AVEPA) (Eds).

Katrin Hartmann, Prof. Vet. Med., Dipl. ECVIM-CA, Medizinische Kleintierklinik, L.-M. University , Mnichov,  Canine and feline parvovirus infection  current treatment options

U.Truyen, DVM, Institute for Animal Hygiene and Veterinary Public Health, University of Leipzig, Leipzig, Germany, ABCD Guidelines on Feline Panleukopenia Virus, June 2006