Borrelym 3 - v endemických oblastech je imunizace koní proti borrelióze doporučována

U koní a poníků nebyla doposud patogeneze a symptomatologie borreliózy zcela objasněna. Výzkumy, které na severovýchodě Spojených států amerických v posledních letech probíhaly, se pokusily patogenezi a klinický průběh lymeské borreliózy blíže definovat. Jejich cílem bylo současně ověřit optimální diagnostický postup a následnou terapii.

Vysoká séroprevalence, která se pohybuje kolem 50%, je pravidelně zaznamenávána v endemických oblastech na rozdíl od nesrovnatelně nižší séroprevalence v okolních lokalitách. Přestože i v Evropě byla potvrzena poměrně vysoká séroprevalence, neprobíhaly na území našeho kontinentu rozsáhlejší studie. Výjimkou je švédská studie srovnávající titry protilátek proti Borrelia burgdorferi u 1618 koní s různým typem onemocnění u 400 koní bez příznaků onemocnění, či studie německých vědců, v níž se vědci zaměřili na korelaci mezi bakterií Borrelia burgdorferi a rekurentní uveitidou. Diagnostika borreliózy u koní je vzhledem k četnosti výskytu subklinické infekce a rozsáhlému výčtu dalších možných příčin kulhání velmi komplikovaná. Kromě klinického vyšetření zahrnuje také sérologické, hematologické a biochemické vyšetření, vyšetření mozkomíšního moku; často je třeba použít rentgenologické, ultrasonografické či scintigrafické vyšetření. Cílem je zúžit diferenciální diagnostiku nemocí s projevy kulhání, hyperestézie, subfebrílie, s otoky kloubů, apatií a změnami chování. Především anamnéza a důkladné klinické vyšetření zajistí diferenciaci séropozitivních koní s latentním průběhem infekce od koní klinicky nemocných. Z poloviny séropozitivních koní chovaných v endemické oblasti tvoří koně s příznaky onemocnění přibližně 9–10 %.

Velmi zajímavé závěry přinesla studie srovnávající séropozitivitu a intenzitu klinických příznaků u koní žijících v endemické oblasti na východě USA. Do studie bylo zahrnuto 22 koní s muskuloskeletálními příznaky, především s kulháním, ztuhlostí pohybu, změnami v chování a s odmítáním práce či tréninku a skupina 21 koní bez symptomů typických pro borreliózu. Závěry studie potvrdily, že koně s klinickými příznaky mají mnohem vyšší KELA titry protilátek (kinetic ELISA) a titry protilátek stanovených metodou Western blot a současně vyšší incidenci výskytu bakterií v krvi a v moči ve srovnání se skupinou klinicky zdravých koní žijících ve stejné oblasti. U koní se symptomy borreliózy byla spirochetémie zaznamenána až u 50 % a spirocheturie u 20 % koní ve srovnání s téměř nulovými hodnotami (spirochetémie 5 %, spirocheturie 0 %) u koní bez klinických příznaků. V souvislosti s tím je třeba se zmínit o téměř výlučném výskytu příznaků borreliózy u koní drezúrních, koní pro military a parkurové skákání. Tuto skutečnost vědci vysvětlují tím, že u této skupiny koní se zdravotnímu stavu věnuje větší pozornost, a proto jsou symptomy detekovány častěji(?).

Lékaři nemocnice na Cornell University obvykle zaznamenávají u koní s prokázanou borreliózou ztuhlost, kulhání na více končetin, hyperestézii a bolest v oblasti thorakolumbálního přechodu, zatímco s otoky kloubů se téměř nesetkávají. Hyperestézii, která je frekventovaným klinickým příznakem a souvisí s šířením bakterií po fasciích oblasti krku a hrudníku, označují jako myofasciální syndrom. Kožní léze se u koní stejně jako u psů neobjevují. Dosud není známo, proč se ve skupině koní s identickými titry protilátek objeví klinické příznaky borreliózy pouze u některých jedinců. Svoji roli hraje pravděpodobně rozdílná reakce imunitního systému koně vůči bakterii. K potvrzení diagnózy je používána metoda KELA (kinetic ELISA), Western blot a průkaz DNA bakterie v synoviální membráně postiženého kloubu metodou PCR. Western blot je současně jediná metoda, pomocí které můžeme odlišit postvakcinační protilátky od postinfekčních.

Z důvodu četných dotazů veterinářů i majitelů koní na téma borreliózy u koní se vědci z Cornell University rozhodli provést experimentální infekci osmi poníků za účelem určení vnímavosti a patologie, účinnosti vakcíny proti OspA proteinu a ověření efektu antibiotické léčby. Celkem bylo infikováno osm poníků, čtyři neinfikovaní byly zařazeni do kontrolní skupiny. Detekovatelné titry protilátek se objevily v séru pátý až šestý týden po infekci, metodou Western blot byly detekovány protilátky až mezi desátým a dvanáctým týdnem. To znamená, že v případě akutního průběhu infekce nemusí být sérologická diagnostika dostatečně průkazná. Kožní biopsie odebrané poníkům z kůže nedaleko místa fixace klíštěte obsahovaly spirochéty, v dermis infikovaných poníků byla prokázány lymfohistiocytární noduly. Preskapulární mízní uzliny byly zvětšené a hyperplastické, postmortálně byla nalezena místa infiltrace kůže lymfocyty, obdobně tomu bylo i ve vzorcích fascie a perisynoviální membrány. U jednoho ponyho byly prokázány infiltrace také v oblasti faciálního nervu. Kromě toho byla bakteriální DNA detekována metodou PCR v mízních uzlinách, kůži, svalech a synovii, ojediněle v tkáni myokardu, perikardu, ledviny a močového měchýře. Studie tedy prokázala šíření bakterií pojivovou, perineurální a perivaskulární tkání, což bylo doprovázeno hyperestézií a kulháním. Bolestivost kloubů a následné kulhání je dáváno do souvislosti se synoviální perineuritidou spíše než se synovitidou.

V rámci vývoje vakcíny Borrelym inj. byla provedena obdobná čelenžní zkouška ve dvou skupinách koní, a to u osmi koní ve skupině vakcinovaných a dvou nevakcinovaných koní v období dvanácti měsíců po vakcinaci. Dva měsíce po infekci byl prováděn monitoring klinických příznaků, které nebyly u koní vakcinovaných ani nevakcinovaných potvrzeny. To jen dokládá skutečnost, že perioda dvou měsíců je pro rozvoj chronické formy a symptomů borreliózy u koní příliš krátká. Bakterie byly ve vzorcích kožních bioptátů a mízních uzlin odebraných od nevakcinovaných koní prokázány metodou PCR a kultivací. Ve vzorcích tkání odebraných od koní vakcinovaných nebyly borrelie prokázány. ELISA metoda potvrdila dostatečně vysoké titry protilátek proti OspA proteinům, které jsou pro ochranu proti borreliím zásadní. Vakcinace účinně chrání organismus před množením a šířením bakterií pojivovými tkáněmi a krví do celého organismu.

To koreluje se závěry studie prováděné ve Spojených státech amerických, která navíc prokázala, že protilátky v souvislosti s přirozenou infekcí nedosahují tak vysokých titrů jako protilátky postvakcinační.

Výsledky čelenžního testu prováděného dvanáct měsíců po vakcinaci koní prokázaly účinnost vakcíny Borrelym 3 v ochraně proti lymeské borrelióze.

V případě potvrzení infekce je nezbytné zahájit terapii borreliózy v rané fázi infekce, což je ovšem s ohledem na komplikovanou diagnostiku nesnadný úkol. U případů s akutním průběhem, doprovázených febrílií a otoky kloubů, je doporučována intrave-nózní aplikace tetracyklinu. Jak experimen-tální studie potvrdila, podání tetracyklinu vede k rychlému poklesu titrů protilátek a také opakovaná kultivace a výsledky PCR jsou negativní, a to i po ukončení léčby. Perorálně podaný doxycyklin a intra-muskulárně aplikovaný ceftiofur inhibují množení bakterií, ale nevedou ke stoprocentní eradikaci bakterie z organismu. Doxycyklin navíc nedosahuje takové koncentrace v cílových tkáních jako intravenózně aplikovaný tetracyklin, který je pro organismus dostupnější. Dlouhodobou aplikaci doxycyklinu, která je pro správnou léčbu borreliózy nezbytná, doprovází navíc vyšší riziko průjmu. V několika případech byly výsledky PCR ve vzorcích synoviální membrány pozitivní i po ukončení třicetidenní léčby doxycyklinem. Tento výsledek je však třeba správně interpetovat a ověřit. Pozitivní výsledky vyšetření pomocí PCR může dokládat přítomnost pouhé bakteriální DNA; ta ovšem provokuje reakci imunitního systému, což má za následek příznaky chronickou reaktivní artritidu.

Použitá literatura:

T.J.Divers, DVM, Y.-F. Chang, DVM, PhD, R.H. Jacobson, PhD, S.P.Mc Donough, DVM, PhD: Lyme Disease in Horses, Compendium of Continuing Education,Vol.23, No. 4, 2001

J.Divers, DVM, Y.-F. Chang, DVM, PhD, R.H. Jacobson, PhD, S.P.Mc Donough, DVM, PhD, V. Novosol,DVM,F.W.Quimby, DVM, S.SSHin, DVM, D.H.LEin,DVM: Experimental Infection in Ponies with Borrelia burgdroferi by Exposure by Ixodes Ticks, , Veterinary Pathology, 2000, 37, 68-76

T.J.Divers, DVM, Y.-F. Chang, DVM, PhD, S.P.Mc Donough, DVM:Equine Lyme Disease: A Review of Experimental Disease Production, Treatment Efficacy and Vaccine Protection, 49th Annual Convention of the American Association of Equine Practitioners, 2003, New Orleans

L.A. Magnarelli, R.A.Flavell, S.J. Padula, J.F. Anderson, E.Fikrig: Serologic Diagnosis of Canine and Equine Borreliosis: Use of Recombinant Antigens in Enzyme-Linked Immunosorbent Assays, Journal of Clinical Microbiology, 1997, 35,169-173

R.Chandrashekar, MS,PhD, D.Daniluk,BS, S.Moffitt,DVM, L.Lorentzen, DVM, J.Williams, DVM: Serologic Diagnosis of Equine Borreliosis: Evaluation of an In-Clinic Enzyme – Linked Immunosorbent Assay (Snap 4Dx) Intern J Appl Res Vet Med, Vol. 6, No.3 2008

T.B.Manion,MS, S.L.Bushmich,DVM, L.Mittel, DVM, M.Laurendeau, DVM, H.Werner,DVM, M.Reilly,DVM: Lyme Disease in Horses: Serological and Antigen Testing Differences, AAEP Proceedings,Vol.44,1998

 

Borrelym 3, injekční suspenze pro psy, kočky, koně

Vakcína proti Lymské borrelióze inaktivovaná

Léčivé látky v 1 ml injekční suspenze:

Borrelia burgdorferi sensu lato inactivata 
Borrelia garinii   RP ł 1 1
Borrelia afzelii   RP ł 1 1
Borrelia burgdorferi sensu stricto            RP ł 1 1

1 relativní účinnost (RP) v porovnání s referenčním sérem získaným ze zvířat vakcinovaných šarží, která vyhověla v čelenžním testu na cílových druzích

Cílové druhy zvířat: Pes, kočka, kůň.

Indikace s upřesněním pro cílový druh zvířat: K aktivní imunizaci psů, koček a koní proti Lymské borrelióze od 12. týdne stáří.

Nástup imunity: imunita je plně vyvinuta 1 měsíc po revakcinaci

Trvání imunity: 12 měsíců po základní imunizaci. Nepoužívat při celkovém horečnatém onemocnění a při podezření z onemoc-nění Lymskou borreliózou.

Zvířata s protilátkami proti Lymské borrelióze je možné vakcinovat a tím chránit před možnou infekcí a klinickou manifestací borreliózy. 

Nežádoucí účinky (frekvence a závažnost): Při testování vakcíny Borrelym 3 nebyly zjištěny nežádoucí účinky. Po vakcinaci vakcínou Borrelym 3 je možné očekávat přiměřené lokální reakce velikosti hrášku o průměru 5–10 mm (zejména po subkutánní aplikaci), které jsou samovolně resorbované v průběhu dvou týdnů po vakcinaci. Nebyla stanovena bezpečnost veterinárního léčivého přípravku pro použití během březosti a laktace.

Dávka a způsob aplikace:
Dávka – 1 ml bez ohledu na stáří, hmotnost a plemeno jedince, nejdříve však ve dvanáctém týdnu stáří zvířat. 

Způsob podání:
pes, kočka – subkutánně, nejlépe v krajině za lopatkou 
kůň – intramuskulárně, do svaloviny pánevní končetiny

Před použitím nutno obsah lékovky protřepat. Při primovakcinaci je potřebné provést revakcinaci v intervalu 14–21 dnů. Pro udržení trvalé imunity se doporučuje každoroční revakcinace. Nejlepší období pro imunizaci je před výskytem klíšťat, tj. v měsících listopad až březen.