Co je to akné?

Příčiny zodpovědné za vznik a průběh akné

Závažnost akné je výsledkem mnoha faktorů jak vnitřních, tak zevních, řadí se proto mezi tzv. multifaktoriální onemocnění. Zejména pak souhrn vnitřních příčin u každého jednotlivce určí, zda bude mít akné slabší či závažnější průběh. Vnější příčiny spíše již mají jen druhotný význam na modifikaci choroby.

Akné patří mezi neinfekční chronická zánětlivá onemocnění mazových žláz a vlasových vývodů (folikulů). Právě zde se uplatňují hlavní faktory související s anatomií a vedoucí k poruchám funkce této jednotky. Tento typ folikulu s přídatnou mazovou žlázou, jak již bylo uvedeno výše, se nazývá pilosebaceózní jednotka. Největší počet a velikost mazových žláz vázaných na vlasové folikuly se nachází v obličeji, na zádech, zejména mezi lopatkami a nad hrudní kostí. Jsou typické pouze pro člověka a svým utvářením predisponovány pro vznik aknózních lézí. Na vzniku, ale i dalším průběhu onemocnění se podílí různou mírou především vnitřní faktory:

• a) Zvýšená tvorba mazu (seborea) vzniká na základě zvýšené činnosti mazových žláz, za kterou zodpovídají androgeny. Činnost mazových žláz je ovlivňována ještě hormony podvěsku mozkového, štítné žlázy a působením centrálního nervového systému. Do jisté míry je nutno počítat i s geneticky podmíněnou vnímavostí mazových žláz (resp. jejich androgenních receptorů) k pohlavním hormonům. Může být také částečně ovlivňována dietou, duševním stavem a některými léky. Mazové žlázy jsou často vlivem působení androgenních hormonů velké a velmi aktivní. Navíc všechny důležité složky mazu jsou komedogenní a svými vlastnostmi farmakologickými i toxikologickými jsou schopné vyvolávat zánětlivou reakci. Průnik mazu z folikulu do okolní kůže (škáry) vyprovokuje prudkou reakci okolní tkáně. Stává se tak např. po prasknutí stěny chlupového kanálku v důsledku nevhodného mechanického odstraňování komedonů s následným rozvojem zánětlivých lézí.
• Maz je nejdůležitější faktor celé mozaiky příčin aknózního onemocnění a ne nadarmo je nazýván „palivem v ohni akné". Je důležité si uvědomit, že přesto, že pleť pacientů s akné je mastnější či velmi mastná oproti zdravým jedincům, nesehrává maz hlavní roli až na povrchu pokožky, ale právě, když se ještě nachází ve vývodech mazových žláz. V této lokalizaci má důležitou roli nejen pro vznik komedonů, ale i pro osídlení mikroby, zejména Propionibacterium acnes.
• b) Zvýšená a zrychlená produkce zrohovatělých buněk ve folikulech a ve vývodech mazových žláz. Tyto rohové buňky mají zvýšenou přilnavost, což stěžuje jejich odlučování a blokuje uvolňování mazu na povrch kůže. Zrohovatělé buňky jsou tak na sebe pevně nasedlé, že nemohou být vypuzeny na horní vrstvu pokožky ve formě jednotlivých šupinek, jak je běžné u lidí netrpících akné. Kromě toho tyto buňky reagují zvláště citlivě na další zevní i vnitřní faktory (tzv. aknegenní faktory) vyšší schopností rohovatění a tím k tvorbě dalších komedonů. Dochází tak k ucpávání vývodu folikulu mazové žlázy těmito nahloučenými zrohovatělými buňkami a hromadícím se množstvím mazu, což je zpočátku patrné pouze mikroskopicky v podobě tzv. mikokomedonů. Komedony jsou tedy výsledkem poruchy zrání buněk, které vystýlají stěnu vývodu folikulu mazové žlázy, na normální zrohovatělou buňku. Postupně dalším přibýváním zrohovatělých buněk a mazu dochází k prvním projevům patrným již na povrchu kůže ucpanými póry, doprovázeným mastnou pletí. Mastná pokožka se jeví jako nečistá, silně se lesknoucí s velkými póry.
• c) Bakteriální flóra je představována především mikrobem Propionibacterim acnes, jehož kolonie osídlují hlubší části folikulů, kde je bezkyslíkové, tzv. anaerobní prostředí. Jeho působení na vznik zánětlivých projevů akné je nepřímé, to znamená, že bakterie se zejména v počátku onemocnění neuplatňují jako infekční činitelé. Nejčasnější projevy zarůžovělých pupínků vznikají prostřednictvím protilátek vytvářených proti Propionibacterium acnes. Protilátky proti tomuto mikrobu jsou vysoké v krvi pacientů s akné. Teprve nadměrné množství mazu vytváří příznivé prostředí pro vzrůstající počet propionibakterií, čímž se zvyšuje i množství jimi produkovaných biologicky aktivních látek, přispívajících jak ke vzniku komedonu, tak k zánětlivé reakci. Propionibacterium acnes totiž produkuje enzymy, které štěpí tuky na mastné kyseliny, z nichž některé působí nepříznivě na stěnu folikulu tím, že ji činí méně odolnou jak vůči nahromaděnému obsahu folikulu, tak mechanickému čištění pleti a dochází tak k snadnému prasknutí folikulární stěny. Obsah z vývodů folikulů mazových žláz je v podstatě cizí látkou pro hlubší části kůže (škáru) a buňky zde se nacházející (bílé krvinky) reagují na tento materiál stejně jako na cizí tělísko, a vzniká reakce obdobná vzniku uzlíčku (granulomu) kolem cizího tělíska. Zpočátku se tedy nejedná o hnisavou reakci. Individuální způsob reakce na tento cizorodý materiál komedonu se následovně obráží v klinickém obraze akné u jednotlivých pacientů. V dalším rozvoji se posléze na kůži začnou objevovat pupínky a neštovičky, které v dalším průběhu mohou přecházet v zanícené uzly, vřídky a infiltráty. Vznik a rozsah zánětlivé reakce je dán stupněm imunity vůči Propionibacterium acnes. Mikroby na povrchu kůže jsou pro etiologii akné významné jen zcela nepatrně.
• Akné není tedy nakažlivá infekční choroba, v první fázi její příčiny nejsou mikrobi. Teprve druhotně nastává zánětlivá komplikace přidruženými bakteriálními původci.
• d) Dědičnost (genetická vloha) hraje u akné důležitou roli. Dědičné faktory určují rozsah velikosti a intenzitu funkce mazových žláz, zvýšenou citlivost androgenních receptorů pro androgenní hormony i jejich počet a tím predispozici ke vzniku akné. Do určité míry se vliv dědičnosti uplatňuje také v klinickém obraze a trvání akné.
• e) Při vzniku akné má celá řada dalších faktorů více či méně důležitý význam. Zřejmé jsou i psychosomatické souvislosti, což potvrzuje i pozorování, že různé stresy akné vždy zhoršují. Význam mohou mít i zažívací potíže, zejména chronická zácpa, ale také různá ohniska infekce (např. zubní váčky, neošetřený chrup, chronické záněty krčních mandlí, horních cest dýchacích, gynekologické problémy), nebo horečnatá onemocnění s nadměrným pocením. Individuálně se mohou na zhoršení aknózních projevů podílet některé potraviny (např. ořechy, tučná jídla, ostré kořeněné poživatiny), sluneční záření, horké, dusné eventuálně zvýšeně prašné prostředí, mechanické dráždění (např. vlasy, čelenky), škrábání a intenzivní vymačkávání aknózních projevů. Mezi zevně působící faktory, které nejen, že mohou akné zhoršovat, ale mohou být i prvotní příčinou vzniku onemocnění, patří chemické látky, např. minerální oleje, vazelína, dehet, chladící směsi, pevné chlorované uhlovodíky. Také některé kosmetické krémy, zejména s obsahem vazeliny, lanolinu, laurylalkoholu, mohou mít podíl na vzniku či progresi aknózního onemocnění.
• f) Další důležitou skupinou faktorů, které vyvolávají akné jako projev svých vedlejších účinků, jsou některé léky. Především jodidy, bromidy a chloridy mohou vyvolat aknózní projevy, a proto je u pacientů s akné nepodáváme. Dále to je např. vitamin B12, steroidní hormony (např. hydrokortizon, prednison), některé z léků proti epilepsii, psychofarmaka (např. lithium a další.

Projevy akné

Jak bylo popsáno, změny, které se projeví na kůži, probíhají ve svých počátcích nepozorovaně, neboť se odehrávají v hlubších částech kůže. Ve vývodech folikulu mazových žláz zvýšeným ulpíváním rohových šupinek a zvýšenou tvorbou mazu dochází k ucpávání a vytvářejí se mikrokomedony, které představují prvotní patologickou změnu, ze které vlastně vycházejí dalším průběhem všechny následující projevy akné. Hovoříme o tzv. prekurzorech všech ostatních aknózních lézí. Přibýváním a hromaděním tohoto obsahu vznikají postupně již na kůži patrné první projevy akné v podobě uzavřených komedonů, tzv. „bílých hlaviček". Jejich název je dán bělavým zbarvením zcela drobných, nad povrch kůže nepatrně se vyklenujících útvarků, které představují ještě nerozšířené ústí vývodů folikulu mazových žláz. Tím, že se neuvolňují zrohovatělé buňky a maz, dochází dalším plněním k rozšiřování tohoto ústí a na kožním povrchu se začínají objevovat otevřené komedony, dle vzhledu nazývané „černé hlavičky", neboť se jeví jako tmavě hnědavé až černé rozšířené póry. Zbarvení je dáno oxidací pigmentu melaninu, nikoliv nečistotou. Objevení se uzavřených a otevřených komedonů je prvním patrným projevem akné.

Všechny další zánětlivé projevy akné, které jsou vesměs vždy přítomné, jako jsou pupínky, neštovičky, uzly, vředy, infiltráty, se objevují až v dalším průběhu onemocnění.

Ve vývodech folikulů mazových žláz na základě jejich uzavření komedony, se vytváří vhodné prostředí pro pomnožení některých bakterií, zejména anaerobního Propionibacterium acnes, kvasinek a stafylokoků. V mazových žlázách pak velmi často vyvolají zánět postihující celou žlázu. Přitom dochází k rozrušení stěny mazové žlázy a zánět se rozšíří do okolí. Pokud je zánět velmi těžký, způsobí zničení celé mazové žlázy a na tomto místě vzniká jizva. Vzhled jizev je dán individuální schopností hojení, a proto se setkáváme s jizvami atrofickými, kdy je kůže tenká, zřasená a místo takto postižené je pod úrovní okolní pokožky. Naopak, při tvorbě většího množství kolagenního vaziva se mohou vytvářet jizvy vyklenuté nad okolní pokožku, jsou to jizvy hypertrofické anebo až přesahující původní zánětlivý proces, červeno-fialově zbarvené jizvy keloidní. Tento typ jizev bývá zvýšeně citlivý až bolestivý .

Typy a formy akné

Složitost a rozmanitost akné je dána tím, že se nejedná jen o lehkou či těžkou formu, ale existuje mnohem více typů aknózního onemocnění. Při zběžném pohledu se mohou jevit velmi podobné, což je dáno postižením stejné lokality - folikulu mazové žlázy - ale příčina vzniku je dána poměrem účasti jednotlivých faktorů zapříčiňujících vznik akné, jejichž účinky se sčítají a vedou k aknózním projevům. Příčinné faktory působí u jednotlivých typů akné různě důrazně, mají tedy i jiný význam při vzniku a trvání choroby. V praxi se na základě těchto diferencí setkáváme s akné, kde je ve velké míře vyjádřena např. tvorba komedonů, nebo zvýšená citlivost na aknegenní látky či silně zvýšený mazotok.

Na základě těchto poznatků se akné dělí do tří základních skupin:

a) Formy akné podmíněné dispozicemi vnitřními - endogenními, kam se především řadí acne vulgaris se svými dalšími klinickými formami dle závažnosti

• akné komedonová (acne comedonica)
• akné papulo-pustulózní (acne papulopustulosa, dle tíže stupeň I, II, III, IV),
• akné konglobovaná (acne conglobata)
• akné zvláštní formy (akné konglobovaná, komplikovaná dalšími zánětlivými projevy na místech netypických pro akné).

b) Formy akné podmíněné zevními faktory - exogenními, když pokožka přijde do kontaktu s látkami podporujícími vznik akné

c) Formy akné tzv. akneiformní, které mohou vzniknout jako vedlejší projev při užívání některých léků

Acne vulgaris

Nejčastější formou akné je acne vulgaris, převážně se vyskytující v období puberty. První projevy začínají většinou kolem 11. - 13. roku věku, u dívek někdy již v 8 letech. Obě pohlaví jsou postižena v časném údobí stejně často, ale s těžšími formami akné, vzhledem k rozdílům hormonálních hladin androgenů, se ve větším počtu případů setkáváme u chlapců. Maximum výskytu akné se dosahuje kolem 16. - 18. roku. K ústupu dochází většinou kolem 20-21 let u dívek, u chlapců kolem 22.-24. roku. V určitém malém procentu (kolem 5%) projevy přetrvávají po 25. roku, v posledních letech je zaznamenám vzestup prodlužování věkové hranice výskytu akné zejména u dospělých žen, a to až v 31% případů do 45-50 roků.

První projevy akné v podobě uzavřených a otevřených komedonů se objevují v typických lokalizacích, a to na nose a na čele, s postupným přechodem na bradu a tváře, v dalších fázích na ramena, horní polovinu zad a trupu v oblasti výstřihu. Jsou však běžné případy postižení některé z jmenovaných lokalit, takže je postižen pouze obličej nebo záda a trup. Zároveň dochází ke zvýšené produkci mazu projevující se mastnotou pokožky především v obličeji a mastnými vlasy. Během dalšího průběhu dochází k zaněcování jak otevřených, tak i uzavřených komedonů, a na postižených místech kůže se vytváří pupínky, neštovičky, zarudlé podkožní uzly, cysty a vředy.

U komedonální akné zůstává v převaze obraz uzavřených a otevřených komedonů, aniž by docházelo k velké přeměně na zánětlivé projevy, to znamená, že pupínků a neštoviček není více než 5 na polovině obličeje.

Naproti tomu u papulopustulózní akné se nachází na pokožce kromě komedonů podstatně větší počet zánětlivých pupínků a neštoviček, a to dle stupňů závažnosti od nejlehčího po nejtěžší, od 6 až nad 50 na polovině obličeje. Tato akné je hůře probíhající formou akné, trvá déle a výsledným stavem jsou drobné jizvičky v menším či větším počtu, dle toho, jak byla léčebně podchycena. U některých pacientů však dochází zcela zbytečně k těmto jizevnatým a často zvýšeně pigmentovaným výsledným stavům na základě zcela nevhodného vymačkávání a škrábání, ať již komedonů či především zánětlivých lézí.

Acne conglobata patří vždy mezi závažnou formu choroby, jejíž klinický obraz je vytvářen kromě pupínků a neštoviček většími zánětlivými uzly až infiltráty, cystami (při hojnějším obsahu mazových hmot), abscesy často propojenými píštělemi, ze kterých se buď samovolně, nebo po otevření uvolňuje krvavý hnis a maz. Acne conglobata probíhá chronicky, často i desetiletí, do dospělosti a vesměs vede k tvorbě různě utvářených jizev. Trpí jí ve větší míře muži. U disponovaných osob bývá sklon k tvorbě ztluštělých, tuhých a vyvýšených jizev (hypertrofických a keloidních) s fialově červeným zbarvením. Výsledným stavem mohou být také jizvy vtažené pod úroveň okolní kůže s tenkým zřaseným povrchem - atrofické jizvy. Po nesprávném ošetřování mohou být ještě komplikovány nadměrným uložením pigmentu. Všechny jmenované výsledné stavy vyžadují delší čas na zmírnění či odhojení. I z těchto důvodů je vysoce opodstatněné zahájit terapii správně zvolenými akneterapeutiky včas.

Závažné formy akné

Acne inversa, kam zařazujeme tzv. acne tetrada a acne pentada, postihuje pouze dospělé jedince. Kombinuje se často s acne conglobata, jejíž klinický obraz je komplikován tvorbou abscesů, píštělí, jizvením, zejména v intertriginózních lokalizacích (místa vlhké zapářky). Zánětlivý proces postihuje velké potní žlázy lokalizované v podpažních jamkách a v tříslech. Bolestivé hrboly se tvoří také v oblasti genitálu a v gluteální rýze kolem konečníku. Pod křížovou kostí mohou opakovaně recidivovat píštěle s hnisavou sekrecí (acne tetrada). V některých případech je tento průběh ještě zhoršován i tvorbou drobných vřídků ve vlasaté části hlavy s následnou tvorbou jizviček a jizvením (acne pentada). Onemocnění má chronický průběh, neboť léčba nepřináší v mnohých případech jednoznačné výsledky.

Mezi nejzávažnější formy akné patří acne fulminans, která má výstižný název „akutní horečnatá vředovitá konglobovaná akné se zánětem kloubů". Vyznačuje se náhlým, často nečekaným začátkem, projevy acne conglobata se sklonem k tvorbě vředů i v netypických lokalizacích, jako jsou paže, předloktí a bérce. Stav je doprovázen horečkou, zánětem kloubů a zvýšeným počtem bílých krvinek. Onemocnění je vzácné, postihuje pouze chlapce většinou ve věku kolem 17 let. Léčení probíhá za hospitalizace.

Další běžné formy akné

Acne neonatorum, Acne infantum, předmenstruační akné, Acne excoriée, Acne tropicalis, akné dospělých žen, maskulinizující syndrom, akné podmíněná zevními faktory, kosmetická akné, akné z čisticích prostředků, Mallorca acne (acne aestivalis), akné olejová, akné dehtová, chlorakné, akné vyvolaná fyzikálními faktory, akneiformní akné.

Léčba akné

Od léčby akné očekáváme:

• zmírnění projevů mastné kůže
• odstranění komedonů a zabránění jejich tvorby
• odstranění zánětlivých projevů (pupínků, neštoviček, uzlů, cyst),
• zabránění vzniku nových zánětlivých lézí

S léčbou akné je třeba neotálet a zahájit ji při prvních projevech uzavřených a otevřených komedonů. Negativní postoj k léčbě je chybný, neboť jedině včas zahájená a důsledně vedená terapie zabrání jednak rozvoji akné v závažnější formy, jednak se dosáhne uspokojivých výsledků ve zlepšení stavu pokožky včetně výsledných stavů vyhojení. Velmi důležitou součástí léčby je trpělivost podložená znalostí o možnostech léčení, očekávaných léčebných i vedlejších účincích zevního či celkového léku a předpokládané době trvání léčby.

Vedlejší účinky léků se často jeví jako nepodstatné, ale opak je pravdou. Nevhodně aplikovaný lék může vést např. k pálení, svědění, zarudnutí, olupování, až k tvorbě drobných pupínků a puchýřků. To vede často k okamžitému vysazení léku, který by však při zpočátku vhodně zvolené krátkodobé aplikaci nezpůsobil popsané negativní projevy.

Dále je nutné si uvědomit, že i když správně volená terapie vede k brzkému zlepšení, k vymizení komedonů, zanícených pupínků, celkovému zlepšení pleti, nemůže být i přes tento přínos pouze krátkodobá, jednorázová. Naopak, léčba musí trvat tak dlouho, dokud trvají příčinné faktory onemocnění, nebo jsou tak oslabeny, že již nemají schopnost vyvolat nové projevy akné. Pokud by byla terapie krátkodobá, nebo přerušena, je téměř 100% pravděpodobnost nového vzplanutí (recidivy) onemocnění. Dá se říci, že po pauze léčení 1-2 měsíců dochází k obdobných projevům onemocnění, jak byly před zahájením léčby. Léčení je proto nutno vést důsledně a pravidelně, zejména při intenzivních projevech. Pokud je již překlenuto stadium zánětlivých projevů s množstvím komedonů, je možné i s terapií polevit a přejít na aplikaci udržovací a zároveň preventivní, která zabraňuje novotvorbě aknózních projevů. Tyto postupy a kombinace jsou samozřejmě v rukou lékařů, aby dle stavu určili pacientovi správný styl léčby. Proto i pravidelné kontroly u lékaře jsou důležitou součástí léčby, neboť (kožní) lékař tak může citlivě volit vhodné léky v závislosti na charakteru onemocnění a reakci pokožky. I tak není vyloučeno, že se při sebesvědomitější péči nevyskytnou přechodné neúspěchy či zhoršení projevů. To by nemělo vést k tomu, aby si pacient začal na pleť aplikovat nejrůznější prostředky nabízené z mnoha stran. V takovém případě vesměs nedojde k očekávanému zlepšení, ale naopak k prohloubení nejistoty pacienta. Není proto také přínosné v případě přechodného zhoršení či prvního neúspěchu měnit ihned lékaře, což se bohužel stává, když je pacient netrpělivý a výsledky několikaměsíčního léčení neodpovídají jeho konečným představám. Nezapomínejme, že lékař musí pro každého pacienta volit individuální způsob léčení a častým střídáním je vlastně terapie svým způsobem zahajovaná stále znovu.

Místní terapie

a) Místní terapie

• Klasické prostředky
• Místní (lokální, topické) retinoidy
• Antibiotika
• Benzoylperoxid
• Kyselina azelainová
• Skupina dalších místních prostředků

b) Celková (systémová, vnitřní) léčba akné

• Antibiotika
• Hormonální léčba
• Isotretinoin (kyselina 13-cis-retinová)

Vakcinoterapie

Používání vakcín je v dnešní době nejčastěji formou tablet či kapslí (dříve jen injekce, později kapky), jejichž obsahem jsou kmeny Propionibacterium acnes a stafylokoků. Speciálním postupem získaná bakteriální sušina je pak zpracována v lékárně do forem kapslí.

Při vakcinoterapii je nutné se řídit přesně dle kalendáře, na kterém je rozpis termínů jejího užívání. Počáteční dávkování je intenzivnější, v dalších fázích užívání pak jsou větší pauzy mezi jednotlivými dávkami. Kapsle se užívají nejlépe ráno nalačno před jídlem.

Vakcíny v tabletách nebo kapslích jsou vhodné pro léčbu zánětlivých forem akné a dle závažnosti onemocnění vedou ke zmírnění projevů akné. Také možnost dlouhodobého podávání může vést k potlačení sklonu ke zhoršování aknózních zánětlivých projevů.

Pokud se v průběhu vakcinoterapie objeví akutní infekt, je vhodné užívání vakcíny přechodně přerušit. Kromě takto připravovaných vakcín existují také komerční přípravky, ale nejsou specificky vyrobeny k terapii akné.

Jedním ze způsobů jak zvýšit celkovou obranyschopnost organismu i kůže je modulace imunitních mechanismů pomocí přípravku ACNEVAC. ACNEVAC je originální přípravek vyvinutý ve spolupráci s odborníky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Obsahuje neškodné části bakterií, které jsou častými původci kožních infekcí a které stimulují imunitu a tím posilují přirozenou obranyschopnost organismu.

 

ACNEVAC . . . . . pro zdraví kůže

Originální patentovaný imunomodulační přípravek

Podpora obranyschopnosti organizmu, zvláště kůže

 

 

• ACNEVAC příznivě ovlivňuje imunitní systém
• ACNEVAC podporuje obranyschopnost organismu, zvláště kůže
• ACNEVAC mohou užívat muži i ženy ke zvyšování nespecifické imunity
• ACNEVAC obsahuje v jednom balení dávku na tři měsíce
• ACNEVAC se užívá 1x denně
• ACNEVAC je doplněk stravy volně prodejný v lékárně bez lékařského předpisu
• ACNEVAC není určen jako náhrada pestré stravy
• ACNEVAC žádejte ve své lékárně.